Menu
Obec Otaslavice
Otaslavice

 Kalendář svozu odpadů 2024 - viz Otaslavice  - Aktuality               Poplatky v roce 2024 - viz aktuality      -   Přihlášení k odběru hlášení rozhlasu na:  info@otaslavice.cz

 

 

    

 

 

 

 

        

Historie

Nejstarší osídlení dokládá řada nalezišť paleolitických a neolitických nástrojů, ozdob či keramiky kultury volutové, lužické, únětické, keltské a pozdější slovanské. Trvalé osídlení a jméno obce je vysvětlováno pověstí o založení hradu olomouckým knížetem Otou Černým po jeho vítězství nad polským vojskem r. 1107 ("Otova sláva"). První listinná zpráva je však až z r. 1278. V průběhu staletí zde vyrostly dva hrady, ty však byly středověkými válečnými nájezdy a obléháním zcela zničeny. Držitelé panství a obce se střídali až do r. 1918 (mj. rod Žalkovských, Pernštejnové, Schrattenbachové, Kálnokyové).

Před 2. sv. válkou byla obživa v obou vesnicích závislá především na práci domácích krejčích, kteří pracovali pro prostějovské konfekcionáře (asi 70%). Druhá část obyvatel se věnovala zemědělství. Malá část obyvatel sbírala léčivé rostliny, pletla koše a vyráběla "metly". Tloukl se štěrk a opravovaly cesty. V r. 1936 se stavěla silnice mezi Otaslavicemi a Myslejovicemi.

Horní a Dolní Otaslavice žily spolu jako dvě obce a byly na sobě závislé. V Dolních Otaslavicích byl poštovní úřad, dva mlýny, pila, cihelna, 11 smíšených obchodů, záložna, 4 hostince a v Horních Otaslavicích fara, kostel a škola, 3 smíšené obchody, dvoje kramářství, 2 hostince, kovářství, záložna a mlýn. Pošta byla dopravována autobusem do Nezamyslic - zprostředkovatel Adolf Oulehla. V Horních Otaslavicích pak autodopravce Stanislav Hruban. Sloučení obou obcí se uskutečnilo až v r. 1950.

V té době se také začal budovat vodovod v části zvané "Sýpky" a byla provedena přístavba k základní devítileté škole.

Škola

První matriční zmínky o "rechtořích" pochází z r. 1684, vrchnostenské záznamy uvádí školní budovu v r. 1750.

Kolem r. 1800 a dříve byla jedno třídní, tzn. triviální (učilo se psát, číst, počítat), vyučovalo se dvakrát po půldnech. R. 1855 bylo školou povinných 218 žáků. Škola stála na levé straně dnešní budovy. Vcházelo se po oboustranných schodech do síně, vlevo byla učebna. Zde bylo 14 lavic po 9 žácích, místnost měla 3 okna. Na stupni u prvního byl stůl a tabule. Ve velkých kachlových kamnech se topilo ze dvora z kopky. Na pravé straně síně byla světnice a kuchyň pana rektora.R. 1869 měla škola dvě třídy, 1879 tři a 1895 čtyři třídy. Na dvě patra byla zvýšena v r. 1924-25 a měla pět tříd, 1927 sedm tříd. R. 1960 byla od základů provedena nová přestavba na dvě poschodí, přístavba tělocvičny a vznikla devítiletka.

Zahrada je na svahu pod hradní zdí bývalého horního hradu.Ředitel školy býval též varhaníkem. Odměnu za učení dostával v pšenici a ječmeni, ve snopech a 2 3/4 míry pšenice v zrnu - místo koledních vdolků. Plat byl bídný, proto si přivydělával hraním na varhany, na pohřbech, při muzikách a býval obecním písařem. Z nejstarších rektoruje známý Jakub Životský vr. 1684.

Stará farní matrika zná mnoho rektorů: r. 1800-1835 je tu Antonín Vláčil a do r. 1865 jeho syn Šimon, do r. 1892 Karel Chlup (založil školní knihovnu a kroniku) a všichni byli i dobří muzikanti. V r. 1920-1926 František Bartošek, popsal místní archeologické nálezy a vlastivědné práce. Z dlouhé řady učitelů mnozí zanechali po sobě mnoho dobré práce v životě vesnice.

Modernizace školní budovy a úprava plochy na přístavbu začala r. 1957.
KulturaJeště za Bachova absolutismu bylo bráněno úplné svobodě, ale prohraná válka Rakouska s Itálií byla příčinou Bachova pádu a potom nastal rozmach hospodářského, kulturního a politického života i na venkově. V Horních Otaslavicích byly v hostinci vyvěšeny k přečtení Havlíčkovy Národní noviny a Moravské noviny, placené z obecní pokladny . Dva selští synové Antonín Peška a Vincenc Štefek studují v Praze na Karlově univerzitě a posílají do Otaslavic pokrokové knihy a časopisy. Zakládají se čtenářsko-pěvecké spolky: v Horních Otaslavicích spolek Palacký,v Dolních Otaslavicích Svatopluk. Lidé čtou nové knihy, noviny, pěstují sborový zpěv, hrají ochotnické divadlo. Jezdí se na tábory lidu a slavnosti k posílení češství do Prostějova. Národní a sociální myšlenky se již nedají zastavit.

Se vznikem první CSR rozkvetla obec i společenský život: spolky Palacký a Svatopluk provozovaly sborový zpěv a ochotnické divadlo. Je postavena Sokolovna, jejíž součástí byl biograf, jeden z prvních v okolí.

V obci se dnes již lidové zvyky a obyčeje příliš neudržují, snad na velikonoce zvyk "hrkání - klepání", kdy místní kluci po "odlétnutí" zvonů od Velkého pátku do Vzkříšení nahrazují zvonění z kostela klapačkami či řehtačkami a procházejí po vsi, za což pak vybírají po vsi drobné příspěvky.
Hody se konají bezprostředně před nebo po svátku sv. Michaela - archanděla (29. září), obvykle první říjnovou neděli.
Příchod vánoc v Otaslavicích oznamuje ozdobený vánoční strom a kulturní akce.

Dobrovolný hasičský sbor v Otaslavicích od r. 1886

K sestavení dobrovolného hasičského sboru v Otaslavicích přispěl mimo jiné i zákon z roku 1873, který ukládal starostům obcí zřizovat hasičské sbory a poskytovat jim všestrannou pomoc.

V Otaslavicích se hasičský spolek rodil jen těžko. Až 10.ledna 1886 bylo podáno vyzvání, aby se Horní a Dolní Otaslavice sloučily pro tuto žádoucí činnost. Představenstvo Horních Otaslavic však tuto výzvu nepřijalo. Od stejného data byl zahájen zápis členů Dobrovolného hasičského sboru, čehož využilo i mnoho členů z Horních Otaslavic. Prozatímní výbor sepsal stanovy a ty byly formou žádosti podány k okresnímu hejtmanství, které žádost postoupilo na místodržitelství do Brna, kde bylo žádosti vyhověno 9.2.1886. Po dvou neúspěšných pokusech se konala valná hromada 21.března 1886, která schválila stanovy a zvolila funkcionáře. Prvním předsedou se stal tehdejší starosta obce Martin Coufal. 4. května 1886 převzal sbor za hojné účasti lidu stříkačku, slavnost byla zahájena první zkouškou v Brodku a tažena čtyřmi koňmi byla v průvodu dopravena do Otaslavic, kde proběhly další dvě zkoušky.

Z dalších informací je zajímavá například ta o účasti sboru na národní slavnosti "Radhoště", kde otaslavští hasiči poprvé viděli elektrické světlo.

V roce 1898 zjišťujeme, že sbor byl vybaven materiálem v úhrne ceně 1820 zl. a během svého trvání se zúčastnil při 61 požárech, zachránil 2 lidské životy a pomáhal při jarních povodních.

V roce 1908 se v Otaslavicích uskutečnil župní sjezd. Mezi zajímavé zápisy lze zařadit ten ze 13.srpna 1908: "Několikrát již napomínaný br. František Tomek se opět špatně zachoval na výletě Čtenářsko-pěveckého spolku Svatopluk na Babě. Výbor jednohlasně se usnesl hasiče tohoto ze sboru vyloučit. Br. Skokánek Josef bude volán před výbor, by se zodpovídal pro nějaké přečiny."

V roce 1916 následkem mobilizace zbylo z původních 28 členů jen 13.

Na první poválečné valné hromadě byl za předsedu zvolen br. František Hruban.

Z roku 1922 víme o provedeném okrskovém cvičení, dalších 12 cvičeních, 30 žňových strážích, 4 přednáškách pro sbor, l pro veřejnost, 2 divadelních představeních a o hašení 5 požárů v místě, při nichž byla způsobena škoda 46 000 Kč, byl zachráněn dobytek za 36 000 Kč, stroje za 40 000 Kč.

11. července 1926 se konala slavnost u příležitosti 40 let od založení sboru.

V roce 1934 se v Otaslavicích konal velmi zdařilý župní sjezd.

Oslava 50 let trvání sboru proběhla S.března 1936. Součástí oslav byl mimo jiné i běh do Brodku v plné zbroji (6 minut) a zpět (5 minut) byli oceněni dlouholetí členové sboru Josef Kopa, br. Forétka a Antonín Hála. Veřejná slavnost se pak konala 14. června, kdy sbor převzal novou stříkačku v ceně 24 000 Kč, od firmy Bratři Sigmundové - Olomouc-Lutín.
V letech 1939 - 1945 byla činnost sboru značně omezena a také zprávy z tohoto období jsou kusé.

První poválečná valná hromada se uskutečnila 4. února 1946. 16. srpna se uskutečnily oslavy 60 let sboru, přičemž byl oceněn br. Antonín Hála za bezmála šedesátiletou činnost u sboru.

Dne 9. ledna 1949 se konala valná hromada, na níž se členové sboru přihlásili k "Únorovému vítězství" a od té doby se před jmény objevuje s. namísto br.
V dalším období jsou zprávy o profesní činnosti převýšeny závazky a výčty odpracovaných brigádnických hodin. Dobu charakterizují dva citáty: "Závazek nebyl zcela splněn, neb členové byli zatíženi jinými povinnostmi, jako byly živelní a žňové hlídky a přípravy voleb." (1954) a "práce sboru byla pozitivně ovlivněna oslavami VŘSR..." (1967).

Od roku 1968 jsou zprávy o činnosti sboru rozšířeny o tuny sesbíraného železa. Rekordní asi byl rok 1981, kdy bylo sesbíráno 17 800 kg.

Největší zásluhy si otaslavští hasiči připsali při soutěžích a to především mladých hasičů.
Od roku 1986, kdy byla vydána publikace u příležitosti 100 let od založení požárního sboru v Otaslavicích, nejsou podrobnější zprávy a v posledních letech je činnost sboru utlumena.

Knihy k zakoupení na OÚ

  • OTASLAVICE ...jak šel čas - fotokniha
  • Otaslavice - kniha od Josefa Malého

Památky, pozoruhodnosti, stavby

První písemná zmínka o Otaslavicích je z roku 1278, kdy na kupní listině olomouckého biskupa Dětřicha jsou jmenováni Mikuláš a Vilém z Otaslavic jako svědci. A tito jistě měli svůj hrad nad vesnicí na vyvýšeném skalním úzkém ostrohu obtékaném Drahanským potokem - Otaslávkou, na dnešní části bývalých Horních Otaslavic zvaných Sýpky (pod domem č. 138 je dosud zachovaná část velkého klenutého hradního sklepa se sloupem uprostřed)

Kostel sv. Michala

Kostel má svůj původ v době založení horního hradu a je znám farářem Janem r. 1330. Kolem r. 1600 kostel přestavěl Jan Žalkovský, o čemž svědčí trojúhelníkový kamenný klenák z nadvchodu s vytesanými počátečními písmeny jeho jména -JZZZ (J. Ž. z Žalkovic) a s jeho znakem. Byl luterán, stejně jako otec Matyáš a měli utrakvistického kněze.

V kostele v gotických skružích byly zazděny erby - sovi-necký ze 14. století - Elišky z Kumburku a Machny z Valdštejna z 15. století. Když Žalkovský stavěl kostel, postavil věž 9 sáhů od dnešní sakristie jihovýchodním směrem, aby jej zabezpečil proti blesku a možnému požáru. Na věži byly zvony, pod ní kostnice, a na zdech se zvěčnil čtyřmi reliéfy (dva jsou s jeho jménem a další patří jeho dvěma manželkám). Po výstavbě nových věží r. 1847 (v rámci dnešního kostela) byla stará věž zbořena a reliéfy byly zazděny do hřbitovní zdi, podélné s kostelem. Erby - reliéfy byly později vsazeny do venkovní zdi kostela a nyní (po dobu opravy fasády) jsou uloženy v chodbě sakristie kostela.

Dnešní kostel byl stavěn ve slohu tudorovské pseudogotiky - loď chrámová r. 1847 a kněžiště s oltářem až v r. 1890. Při každé stavbě byla zrušena v kostele jedna hrobka. Původní starý hřbitov býval okolo kostela. Ke kostelu patřívalo sedm obcí: Otaslavice Horní a Dolní, Brodek, Sněhotice, Kobylničky, Myslejovice a Dobrochov, což dokládají zápisy ve staré farní matrice, vedené odr. 1684.

Fara, hřbitov

Původ fary spadá také do doby prvního faráře Jana, kolem r. 1330. Na její starobylost poukazuje klenutá kuchyně a v přízemí od kostela nízké klenuté místnosti s malými okénky. Ostatní místnosti v přízemí i v poschodí mají trámový strop. Na dvoře je vchod do velkého sklepa, který je pod pětimetrovou vrstvou hlíny. Odtud musel vést tajný východ do hlubokého úvozu, čemuž nasvědčuje propadlý strom v zahradě, který se zachytil za korunu a později o kus dále se propadla hluboko půda.

Z fary do kostela se jde přes most nad úvozem a vchází se ze strany do dlouhé kryté chodby zvané "Pavláčka". Se čtyřiceti schody byla součástí areálu starého kostela. Podle kostelního účetnictví byla opravována v letech 1749, nově pak vr. 1914.

R. 1958, při obnažení fary pro novou omítku, přišlo se v čelné straně v prvním poschodí mezi okny na šetrně zazděnou barevnou fresku Žalkovských. Fara vyhořela dne 4.5.1754, freska z let okolo r. 1600 vyvrací, že fara byla původně dřevěná. Naopak dokládá, zeji zvýšil Žalkovský z přízemí o jedno poschodí. Budova fary je chráněna památkovým úřadem.

Faráři: z nejstarších je znám zmíněný Jan zroku 1330, Vavřinec, Václav - 1350, Mikuláš z Otaslavic - 1370, který dostal od papeže Řehoře Velikého manuscript - ručně psanou a zdobenou knihu "Moralia". Dnes se nachází v olomoucké univerzitní knihovně. Katoličtí faráři zde byli ještě r. 1580. O prvním luteránském knězi jsou zmínky z r. 1560, další sem docházeli a r. 1580 - 1630 bydleli s rodinami na faře. Proto asi Žalkovský faru zvětšil. Od r. 1653 jsou tu znovu katoličtí duchovní.

Roku 1808-1812 byl farářem František Štěpán Hanke, který pro členství v tajném spolku musel utéci z Vídně. Byl původně doktorem medicíny, v Paříži nabyl doktorát teologie a byl členem více francouzských akademií. V době francouzské revoluce byl v Paříži členem Jakobínského klubu.

František Uličný (1872-1900) založil farní kroniku, Ignác Sitta (1900-1926) sloužil po 28. říjnu 1918 slavnou českou mši se zpěvy na oslavu národního osvobození a od té doby sloužil jen české mše. Dále zde působil konzistorní rada Karel Hnízdil. František Klos byl zde farářem od 1.12.1938. Za něj byl pořízen lidový, umělecký betlem od řezbáře Charváta z Kutné Hory.

Na rozšířeném hřbitově je postaven umělecký kříž od olomouckého sochaře Pelikána. Vzácné je pochopení a péče kněze o historické památky, m.j. přenesení pískovcových reliéfů z vlhké hřbitovní zdi do suché venkovní zdi kostela. Stejně tak dříve jmenovaných erbů dovnitř kostela a opravu farské fresky restaurátorem p. Syslem. Většinu akcí provedl vlastním nákladem. Další faráři, působící v Otaslavicích: P. Antonín Rychlý, p. Adamec, p. František Dobeš, p. Jan Jiříček, p. František Ptáček, p. Strbák, p. Miroslav Suchomel,p.Petr Hofírek.

kostel

nahoru

Mobilní aplikace

Aktuální informace od nás
Přímo ve vašem telefonu
Stáhněte si naši mobilní aplikaci na
Obec Otaslavice
Otaslavice