Menu
Obec Otaslavice
Otaslavice

 Kalendář svozu odpadů 2024 - viz Otaslavice  - Aktuality               Poplatky v roce 2024 - viz aktuality      -   Přihlášení k odběru hlášení rozhlasu na:  info@otaslavice.cz

 

 

    

 

 

 

 

        

Historie

Nejstarší osídlení dokládá řada nalezišť paleolitických a neolitických nástrojů, ozdob či keramiky kultury volutové, lužické, únětické, keltské a pozdější slovanské. Trvalé osídlení a jméno obce je vysvětlováno pověstí o založení hradu olomouckým knížetem Otou Černým po jeho vítězství nad polským vojskem r. 1107 ("Otova sláva"). První listinná zpráva je však až z r. 1278. V průběhu staletí zde vyrostly dva hrady, ty však byly středověkými válečnými nájezdy a obléháním zcela zničeny. Držitelé panství a obce se střídali až do r. 1918 (mj. rod Žalkovských, Pernštejnové, Schrattenbachové, Kálnokyové).

Před 2. sv. válkou byla obživa v obou vesnicích závislá především na práci domácích krejčích, kteří pracovali pro prostějovské konfekcionáře (asi 70%). Druhá část obyvatel se věnovala zemědělství. Malá část obyvatel sbírala léčivé rostliny, pletla koše a vyráběla "metly". Tloukl se štěrk a opravovaly cesty. V r. 1936 se stavěla silnice mezi Otaslavicemi a Myslejovicemi.

Horní a Dolní Otaslavice žily spolu jako dvě obce a byly na sobě závislé. V Dolních Otaslavicích byl poštovní úřad, dva mlýny, pila, cihelna, 11 smíšených obchodů, záložna, 4 hostince a v Horních Otaslavicích fara, kostel a škola, 3 smíšené obchody, dvoje kramářství, 2 hostince, kovářství, záložna a mlýn. Pošta byla dopravována autobusem do Nezamyslic - zprostředkovatel Adolf Oulehla. V Horních Otaslavicích pak autodopravce Stanislav Hruban. Sloučení obou obcí se uskutečnilo až v r. 1950.

V té době se také začal budovat vodovod v části zvané "Sýpky" a byla provedena přístavba k základní devítileté škole.

Škola

První matriční zmínky o "rechtořích" pochází z r. 1684, vrchnostenské záznamy uvádí školní budovu v r. 1750.

Kolem r. 1800 a dříve byla jedno třídní, tzn. triviální (učilo se psát, číst, počítat), vyučovalo se dvakrát po půldnech. R. 1855 bylo školou povinných 218 žáků. Škola stála na levé straně dnešní budovy. Vcházelo se po oboustranných schodech do síně, vlevo byla učebna. Zde bylo 14 lavic po 9 žácích, místnost měla 3 okna. Na stupni u prvního byl stůl a tabule. Ve velkých kachlových kamnech se topilo ze dvora z kopky. Na pravé straně síně byla světnice a kuchyň pana rektora.R. 1869 měla škola dvě třídy, 1879 tři a 1895 čtyři třídy. Na dvě patra byla zvýšena v r. 1924-25 a měla pět tříd, 1927 sedm tříd. R. 1960 byla od základů provedena nová přestavba na dvě poschodí, přístavba tělocvičny a vznikla devítiletka.

Zahrada je na svahu pod hradní zdí bývalého horního hradu.Ředitel školy býval též varhaníkem. Odměnu za učení dostával v pšenici a ječmeni, ve snopech a 2 3/4 míry pšenice v zrnu - místo koledních vdolků. Plat byl bídný, proto si přivydělával hraním na varhany, na pohřbech, při muzikách a býval obecním písařem. Z nejstarších rektoruje známý Jakub Životský vr. 1684.

Stará farní matrika zná mnoho rektorů: r. 1800-1835 je tu Antonín Vláčil a do r. 1865 jeho syn Šimon, do r. 1892 Karel Chlup (založil školní knihovnu a kroniku) a všichni byli i dobří muzikanti. V r. 1920-1926 František Bartošek, popsal místní archeologické nálezy a vlastivědné práce. Z dlouhé řady učitelů mnozí zanechali po sobě mnoho dobré práce v životě vesnice.

Modernizace školní budovy a úprava plochy na přístavbu začala r. 1957.
KulturaJeště za Bachova absolutismu bylo bráněno úplné svobodě, ale prohraná válka Rakouska s Itálií byla příčinou Bachova pádu a potom nastal rozmach hospodářského, kulturního a politického života i na venkově. V Horních Otaslavicích byly v hostinci vyvěšeny k přečtení Havlíčkovy Národní noviny a Moravské noviny, placené z obecní pokladny . Dva selští synové Antonín Peška a Vincenc Štefek studují v Praze na Karlově univerzitě a posílají do Otaslavic pokrokové knihy a časopisy. Zakládají se čtenářsko-pěvecké spolky: v Horních Otaslavicích spolek Palacký,v Dolních Otaslavicích Svatopluk. Lidé čtou nové knihy, noviny, pěstují sborový zpěv, hrají ochotnické divadlo. Jezdí se na tábory lidu a slavnosti k posílení češství do Prostějova. Národní a sociální myšlenky se již nedají zastavit.

Se vznikem první CSR rozkvetla obec i společenský život: spolky Palacký a Svatopluk provozovaly sborový zpěv a ochotnické divadlo. Je postavena Sokolovna, jejíž součástí byl biograf, jeden z prvních v okolí.

V obci se dnes již lidové zvyky a obyčeje příliš neudržují, snad na velikonoce zvyk "hrkání - klepání", kdy místní kluci po "odlétnutí" zvonů od Velkého pátku do Vzkříšení nahrazují zvonění z kostela klapačkami či řehtačkami a procházejí po vsi, za což pak vybírají po vsi drobné příspěvky.
Hody se konají bezprostředně před nebo po svátku sv. Michaela - archanděla (29. září), obvykle první říjnovou neděli.
Příchod vánoc v Otaslavicích oznamuje ozdobený vánoční strom a kulturní akce.

Dobrovolný hasičský sbor v Otaslavicích od r. 1886

K sestavení dobrovolného hasičského sboru v Otaslavicích přispěl mimo jiné i zákon z roku 1873, který ukládal starostům obcí zřizovat hasičské sbory a poskytovat jim všestrannou pomoc.

V Otaslavicích se hasičský spolek rodil jen těžko. Až 10.ledna 1886 bylo podáno vyzvání, aby se Horní a Dolní Otaslavice sloučily pro tuto žádoucí činnost. Představenstvo Horních Otaslavic však tuto výzvu nepřijalo. Od stejného data byl zahájen zápis členů Dobrovolného hasičského sboru, čehož využilo i mnoho členů z Horních Otaslavic. Prozatímní výbor sepsal stanovy a ty byly formou žádosti podány k okresnímu hejtmanství, které žádost postoupilo na místodržitelství do Brna, kde bylo žádosti vyhověno 9.2.1886. Po dvou neúspěšných pokusech se konala valná hromada 21.března 1886, která schválila stanovy a zvolila funkcionáře. Prvním předsedou se stal tehdejší starosta obce Martin Coufal. 4. května 1886 převzal sbor za hojné účasti lidu stříkačku, slavnost byla zahájena první zkouškou v Brodku a tažena čtyřmi koňmi byla v průvodu dopravena do Otaslavic, kde proběhly další dvě zkoušky.

Z dalších informací je zajímavá například ta o účasti sboru na národní slavnosti "Radhoště", kde otaslavští hasiči poprvé viděli elektrické světlo.

V roce 1898 zjišťujeme, že sbor byl vybaven materiálem v úhrne ceně 1820 zl. a během svého trvání se zúčastnil při 61 požárech, zachránil 2 lidské životy a pomáhal při jarních povodních.

V roce 1908 se v Otaslavicích uskutečnil župní sjezd. Mezi zajímavé zápisy lze zařadit ten ze 13.srpna 1908: "Několikrát již napomínaný br. František Tomek se opět špatně zachoval na výletě Čtenářsko-pěveckého spolku Svatopluk na Babě. Výbor jednohlasně se usnesl hasiče tohoto ze sboru vyloučit. Br. Skokánek Josef bude volán před výbor, by se zodpovídal pro nějaké přečiny."

V roce 1916 následkem mobilizace zbylo z původních 28 členů jen 13.

Na první poválečné valné hromadě byl za předsedu zvolen br. František Hruban.

Z roku 1922 víme o provedeném okrskovém cvičení, dalších 12 cvičeních, 30 žňových strážích, 4 přednáškách pro sbor, l pro veřejnost, 2 divadelních představeních a o hašení 5 požárů v místě, při nichž byla způsobena škoda 46 000 Kč, byl zachráněn dobytek za 36 000 Kč, stroje za 40 000 Kč.

11. července 1926 se konala slavnost u příležitosti 40 let od založení sboru.

V roce 1934 se v Otaslavicích konal velmi zdařilý župní sjezd.

Oslava 50 let trvání sboru proběhla S.března 1936. Součástí oslav byl mimo jiné i běh do Brodku v plné zbroji (6 minut) a zpět (5 minut) byli oceněni dlouholetí členové sboru Josef Kopa, br. Forétka a Antonín Hála. Veřejná slavnost se pak konala 14. června, kdy sbor převzal novou stříkačku v ceně 24 000 Kč, od firmy Bratři Sigmundové - Olomouc-Lutín.
V letech 1939 - 1945 byla činnost sboru značně omezena a také zprávy z tohoto období jsou kusé.

První poválečná valná hromada se uskutečnila 4. února 1946. 16. srpna se uskutečnily oslavy 60 let sboru, přičemž byl oceněn br. Antonín Hála za bezmála šedesátiletou činnost u sboru.

Dne 9. ledna 1949 se konala valná hromada, na níž se členové sboru přihlásili k "Únorovému vítězství" a od té doby se před jmény objevuje s. namísto br.
V dalším období jsou zprávy o profesní činnosti převýšeny závazky a výčty odpracovaných brigádnických hodin. Dobu charakterizují dva citáty: "Závazek nebyl zcela splněn, neb členové byli zatíženi jinými povinnostmi, jako byly živelní a žňové hlídky a přípravy voleb." (1954) a "práce sboru byla pozitivně ovlivněna oslavami VŘSR..." (1967).

Od roku 1968 jsou zprávy o činnosti sboru rozšířeny o tuny sesbíraného železa. Rekordní asi byl rok 1981, kdy bylo sesbíráno 17 800 kg.

Největší zásluhy si otaslavští hasiči připsali při soutěžích a to především mladých hasičů.
Od roku 1986, kdy byla vydána publikace u příležitosti 100 let od založení požárního sboru v Otaslavicích, nejsou podrobnější zprávy a v posledních letech je činnost sboru utlumena.

Knihy k zakoupení na OÚ

  • OTASLAVICE ...jak šel čas - fotokniha
  • Otaslavice - kniha od Josefa Malého

Památky, pozoruhodnosti, stavby

První písemná zmínka o Otaslavicích je z roku 1278, kdy na kupní listině olomouckého biskupa Dětřicha jsou jmenováni Mikuláš a Vilém z Otaslavic jako svědci. A tito jistě měli svůj hrad nad vesnicí na vyvýšeném skalním úzkém ostrohu obtékaném Drahanským potokem - Otaslávkou, na dnešní části bývalých Horních Otaslavic zvaných Sýpky (pod domem č. 138 je dosud zachovaná část velkého klenutého hradního sklepa se sloupem uprostřed)

Dolní hrad

Druhý, dolní hrad stál níže na témže ostrohu jako horní hrad, ale v jeho dolejší části nad prostředním mlýnem. Vznikl rozdělením rodinného otaslavského majetku. Dolní část Otaslavic patřila r. 1337 bratrům Ondřeji a Soběhrdovi z Otaslavic. Potom připadl Ješku Puškoví z Kunštátu, který jej získal sňatkem s dcerou Ondřeje z Otaslavic, Annou. Puškové z Kunštátu hrad na přelomu 14. a 15. století patrně znovu opevnili a vybudovali mohutnou obrannou věž, dodnes z části dochovanou. Po smrti Ješka Pušky zdědil hrad jeho syn Jan Puška z Kunštátu, který v r. 1406 přijal jako spoluvlastníka statku svého bratra Heralta.
Oba bratři byli dobrodružné povahy a jako loupežníci okrádali obchodníky na zemské cestě, vykrádali a vypalovali cizí vesnice a odváděli do Otaslavic uloupené věci.

Heralt sídlil na dolnootaslavském hradě až do své smrti v r. 1420, zatím co Jan odešel do Čech, kde získal v r. 1415 panství častolovické a později, v r. 1420, panství Kostomlaty. Oba bratři byli Husovými stoupenci a patřili mezi signatáře stížecího listu proti jeho upálení. Jan Puška se po r. 1420 stal jedním z předních husitských hejtmanů pražské strany a jako příslušník panského stavu patřil k pravici husitského hnutí. Po Heraltově smrti postoupil Jan Puška celé dolnootaslavské panství vdově po Heraltovi a svému synovi Janu mladšímu Puškoví z Kunštátu, který však na dolním hradě dlouho neseděl. V létě 1424 hrad dobyl a rozbořil Albrecht Rakouský za svého tažení proti moravským husitům. Hrad již nikdy nebyl obnoven. Zachovalo se zněj pouze torzo válcové věže s částí gotického okenního ostění s erbem pánů z Kunštátu - "Hladomorna".

V r. 1437 zemřel Jan mladší Puška z Kunštátu, který byl posledním mužským potomkem této větve. Dolnootaslavské "zboží" získala po četných sporech jeho nevlastní sestra Machna z Valdštejna. Dalším majitelem byl Ctibor Tovačovský z Cimburka, který v r. 1492 prodal panství Jakubovi Šarovcovi ze Šarova. V první polovině 16. století se zde střídala řada dalších vlastníků, nikdo však trvale v Otaslavicích nesídlil. V Otaslavicích byl tehdy pouze dvůr. Teprve Hynek Posadovský z Posadova, jemuž Otaslavice patřily od r. 1560, vybudoval uprostřed vesnice tvrz. V r. 1593 prodal dolnootaslavské panství s pustým dolním hradem, dolní tvrzí a dalším příslušenstvím Janu Žalkovskému ze Žalkovic, který je připojil k sousednímu brodeckému panství, kněmuž již tehdy patřila horní polovina Otaslavic. Dolnootaslavská tvrz tím ztratila svůj význam a v průběhu 17. století zanikla mezi hospodářskými budovami přilehlého dvora, který tu existoval až do 20. století (v r. 1924 byla jeho jedna polovina přestavěna na sokolovnu a zbytek byl vr. 1968 zbořen, neboť byl již značně zchátralý, na jeho místě bylo postaveno nákupní středisko).

O dalších majitelích jen ve zkratce: v roce 1617 Bedřich Sedlnický, 1623 Jeroným Bonaccina, 1639 Petr a Pavel Otti. R. 1662 nastalo znovu rozdělení brodeckého statku. Na Otaslavicích byl Jiří Valerian Podstatský, po něm Melichar Ledenický a r. 1672 Jiří Hanšperský. R. 1684 Sidonie Kateřina ze Scherffenberku koupila Dolní Otaslavice, znovu je spojila trvale s Brodkem a dala hornootaslavským usedlíkům zničené vinohrady do užívání "na věčné časy za menší pachtovné". R. 1698 Jan Sedlický z Choltic, za něhož byly nejtužší roboty, pro odpor poddaných nechal zavřít purkmistry. R. 1707 Pavel Karel z Kleinburgu obnovil vyhořelý nový dvůr (dnešní Vincencov), postavil v Brodku kostel a okradl obec Otaslavice Horní o role, luka a luzní les. Na dnešní Bažantnici, zařídil chov bažantů. R. 1733 Corfix Uhlfeld, první ministr Marie Terezie, přestavěl v Brodku zámek a dal obci za odcizený luzní les svoje špatné pozemky. Tehdy jsou zakládány pozemkové knihy. V roce 1766 je majitelem Antonín hrabě Schrattenbach, za něho v r. 1770 si museli poddaní podle zákona kupovat svoje vlastní usedlosti.

Za císaře Josefa II. nastává omezení panských výsad, je zrušeno nevolnictví, vydán toleranční patent. V roce 1795 biskup Vincenc Schrattenbach parceluje dvorce v Ondraticích, Sněhoticích (Famelie) a Nový dvorec u Dolních Otaslavic mezi dvacet zájemců a po něm je posledně jmenovaná osada nazývána Vincencov. R. 1827 Alžběta Schrattenbachová, osmnáctiletá dcera biskupova bratra, si bere Gustava Kalnokyho z Kórespataku, majitele Letovic.

Poslední z tohoto rodu bývalých držitelů, dr.Gustav Kalnoky, se v r. 1967 odstěhoval do Rakouska.

To byl jen stručný výčet feudálů, kteří po celá staletí byli tzv. pány nad otaslavskými poddanými. Původně Horní a Dolní Otaslavice, byly administrativně spojeny v r. 1950.

nahoru

Mobilní aplikace

Aktuální informace od nás
Přímo ve vašem telefonu
Stáhněte si naši mobilní aplikaci na
Obec Otaslavice
Otaslavice